Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis) je jednoděložná, vytrvalá, stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Květy jsou žluté a červeně naběhlé, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Původ aloe pravé není s jistotou znám, v současné době je pěstována nebo roste zplanělá v klimaticky příhodných oblastech téměř celého světa.
Aloe pravá je využívána již po tisíce let jako léčivá rostlina a její používání se rozšířilo po celém světě. Je oblíbenou bylinou v léčitelství i v domácím lékařství a je součástí mnohých kosmetických přípravků. V poslední době její mnohostranné účinky objevuje i západní medicína. Aloe poskytuje dva různé produkty s odlišným působením a využitím, známé jako gel a latex. Gel z aloe se zevně aplikuje zvláště na spáleniny, drobnější poranění a odřeniny, latex působí při podání vnitřně mj. jako razantní projímadlo. Mezi hlavní účinné látky obsažené v aloe pravé náleží polysacharid acemanan a v latexu glykosid barbaloin. Aloe pravá se též pěstuje jako pokojová rostlina.
Obsah
Látky obsažené v listech aloe pravé jsou velmi různorodé, účinné látky nejsou v celém listu rovnoměrně rozděleny. V mléčnicích pod povrchem listu je přítomen latex, jehož hlavní účinnou složkou jsou glykosidické deriváty hydroxyanthronu, zejména barbaloin neboli aloin (C-glykosid hydroxyanthronu) a hydroxyaloin se silně projímavým účinkem. Další účinnou látkou je derivát antrachinonu aloe-emodin. Dále je v latexu podstatný podíl kyselé pryskyřice nerozpustné ve vodě a přítomné v podobě emulze, minerální látky, silice, aldehydy a ketony. Z látek odvozených od antracenu jsou zde zastoupeny např. O- a C-glykosidy anthronů a antrachinonů, volné anthrony a dianthrony a malé množství volných antrachinonů. Obsah barbaloinu je v různých druzích aloí velmi různý. Jeho obsah byl zjištěn v 85 z 240 testovaných druhů, přičemž pouze 10 % testovaných druhů má podobné složení latexu jako aloe pravá. Celkově bylo v latexu aloe pravé chromatografickými metodami zjištěno přes 80 hlavních složek, z nichž mnohé nejsou dosud prozkoumány.
V jádrové části listů je přítomen tzv. gel, čistý obsahuje asi 99 % vody a 0,3 % různorodých sacharidů. Gel je poměrně kyselý, pH bylo stanoveno na 4,4 až 4,7. Barbaloin v něm není zastoupen. Mezi hlavní složky směsi sacharidů náležejí pektiny, hemicelulózy, glukomanany, acemanany a deriváty manózy. Nejhojněji zastoupeným cukrem je manóza-6-fosfát. Z dalších látek jsou přítomny aminokyseliny, lipidy, steroly (lupeol, kampesterol a β-sitosterol), třísloviny a enzymy.[11] V sušině gelu jsou proteiny zastoupeny 8,9 %, tuky 5,1 %, minerální látky 23,6 %, rozpustné cukry 27,8 % a polysacharidy 35 %. Tyto polysacharidy, označované jako glukomanany nebo polymanany, jsou tvořeny z několika až několika tisíc jednotek manózy a v menší míře i glukózy, složených do převážně lineárních řetězců. Hlavní polysacharid je acemanan.
Zastoupení obsahových látek (např. poměr různých polysacharidů) v gelu z aloe není konstantní a různí se v závislosti na druhu či varietě rostliny, klimatu a růstových podmínkách. U latexu bylo zjištěno, že obsahuje větší koncentraci účinných látek v mladých rostlinách, v horní části listové růžice, v koncové třetině a na svrchní straně listu.
V době, kdy bylo k dispozici jen málo klinických studií o působení aloe a tyto studie přinášely rozporuplné výsledky, byl léčivý účinek často zpochybňován, a to navzdory značné popularitě využívání aloe v domácím léčení a nehledě na tisíciletou historii jejího používání. Od 90. let 20. století se však množí odborné studie, publikované v odborných medicínských časopisech a odkrývající mnohostranné účinky této rostliny. V roce 2006 byla zveřejněna studie přinášející komplexní zhodnocení známého působení a využití aloe v medicíně. Závěrem této studie je, že efektivita a bezpečnost vnitřního a vnějšího užívání aloe je vzhledem k farmakologické komplexnosti tohoto léčiva a nesrovnalostem v literatuře až doposud nedostatečně prozkoumána.
Rozporuplné výsledky studií z druhé půlky 20. století lze z určité části přičíst na vrub chybám v provedení, jako je např. omyl v identifikaci rostlin, špatný rostlinný materiál (příliš mladé nebo naopak přestárlé či nečerstvé listy) nebo studie s přídavkem jiné biologicky aktivní substance potenciálně ovlivňující výsledek, jako jsou např. antibiotika. Například v roce 1949 byl testován účinek většího souboru vzorků různých rostlin proti bakterii Mycobacterium tuberculosis, původci tuberkulózy, a aloe pravá (Aloe vera) se ukázala jako ze všech studovaných rostlin nejúčinnější. V roce 1963 byla provedena další studie, v níž byl druh Aloe barbadensis (synonymum Aloe vera) shledán neúčinným, zatímco druhy Aloe chinensis (též synonymum Aloe vera) a Aloe succotrina (příbuzný druh) se projevily jako nejúčinnější.
Extrakt z gelu z aloe pravé má z hlediska léčení popálenin komplexní účinek, podporující rychlejší hojení. Při jeho aplikaci se vytváří na povrchu rány zvlhčující film, působí protizánětlivě, podporuje růst fibroblastů a obnovu i zesíťování kolagenu a zvyšuje pevnost tkáně, dále urychluje granulaci nové pokožky, zlepšuje přísun kyslíku a živin do tkáně a dochází k rychlejší obnově cévního zásobení. Celkově se rána rychleji uzavírá, je čistší a se zdravou granulující pokožkou. Studie prokázaly podstatný rozdíl v hojení oproti kontrolnímu vzorku, navíc se ukázalo, že aplikace aloe pravé snižuje množství odumřelé tkáně v ráně. K rychlejšímu hojení dochází při zevní i při vnitřní (perorální) aplikaci. Mimo to pomáhá gel z aloe stimulovat regeneraci buněk a má svíravé, zvláčňující, antivirotické, antibakteriální a antimykotické účinky. Je účinný mj. na lehká řezná poranění a odřeniny, otlaky, bodnutí krev sajícím hmyzem či žihadlem, pohmožděniny, akné a kazy na pleti, poškození kůže šťávou z jedovatce kořenujícího (Toxicodendron radicans), kožní vředy a ekzémy. Nejlepší účinky má čerstvý gel bez obsahu antrachinonů (odbarvený).
V roce 1996 byla z aloe izolována nová látka s protizánětlivým působením, nazvaná C-glukosylchromon. Jako další látka s prokazatelně protizánětlivým účinkem byl identifikován také v gelu nejhojněji zastoupený cukr, manóza-6-fosfát. Různé studie potvrdily ochranné působení gelu z aloe proti škodlivému gama záření, měkkému rentgenovému záření a UV-B záření.
Látky obsažené v listech napomáhají léčení kožních problémů jako jsou ekzémy nebo lupénka.
Latex z aloe pravé působí jako silné projímadlo. Za tento účinek jsou odpovědné obsažené glykosidy, deriváty antrachinonu, zejména barbaloin a isobarbaloin. Podobné látky obsahují i jiné rostliny s projímavým účinkem, např. krušina olšová, sena (Senna) nebo řešetlák Purshův (Rhamnus purshiana). Glykosidy v aloe samy o sobě projímavé nejsou, bylo však zjištěno, že se v tlustém střevě mění vlivem střevní flóry na silně projímavý aloe-emodin-9-anthron, aloe-emodin a další metabolity. Dále bylo zjištěno, že mezi jednotlivými lidmi jsou rozdíly v citlivosti na tyto látky a vliv má i stravování. Účinek podporuje např. strava s obsahem železitých solí anebo na železo bohatého masa, zatímco cereálie a komplexní sacharidy jej tlumí. Výzkumy ukazují, že metabolity barbaloinu působí společně (synergicky), neboť podávání čistých anthronů tak silný projímavý účinek nemá. Účinné látky zvyšují v tlustém střevě propustnost střevní sliznice, narušují rovnováhu ve vstřebávání vody ze střeva, podporují peristaltiku a sekreci slizu.
Pomáhá udržovat správnou činnost střev.
Obsahuje směs 13 léčivých bylin a kafru harmonizuje činnost trávicího traktu, zvyšuje vylučování žaludečních šťáv a žluči, tak se zlepšuje proces trávení a doplňuje se hladina enzymů pro trávení potřebná.
Složení: voda, Alkohol, Glycerin, Muškátovník vonný, Pupava bezlodyžná, Jasan manový, Aroma likérové, Andělika lékařská, Kurkumovník zedoárový, Myrhovník pravý, Kozlík lékařský, Hořec žlutý, Skořicovník cejlonský, Reveň dlanitá, E150 d, Kardamovník obecný, Aloe pravá, Kafrovník lékařský, Aroma anýzové, Šafrán setý.
Koupit
U polysacharidů obsažených v gelu aloe pravé byly mimo jiné zjištěny imunostimulující účinky. Jedná se zejména o acemanan, dále glukomanan a galaktogalakturan. Na přelomu tisíciletí byl v aloi pravé rozpoznán nový glykoprotein s antialergenním působením, nazvaný alprogen. Některými klinickými studiemi bylo potvrzeno protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální působení extraktu z Aloe pravé.
In vitro bylo zjištěno rovněž baktericidní působení na Streptococcus agalactiae, Enterobacter cloacae, Klebsiella pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Serratia marcescens a Citrobacter sp., bakteriostatické působení na Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Salmonella paratyphi a inhibiční na Mycobacterium tuberculosis a Bacillus subtilis. Při studiích in vitro byl dokonce prokázán vliv na zpomalení replikace viru HIV, pokusy in vivo však byly bez znatelného účinku.
Při podávání gelu z aloe bylo klinicky prokázáno snížení hladiny krevního cukru a triglyceridů u diabetických pacientů. Gel má rovněž antioxidační účinky. U myší s uměle navozenou cukrovkou bylo zjištěno zmírnění oxidativního poškození mozku způsobeného nahromaděnými radikály, stejně jako snížená peroxidace lipidů v ledvinách. Při srovnávací studii s podáváním gelu z aloe a placeba byl u pacientů zjištěn významný pokles hladiny cholesterolu, triglyceridů a nízkodenzitních lipoproteinů v krvi. Byla rovněž provedena rozsáhlá studie s 5000 pacienty s onemocněním srdce, jimž byl ve stravě podáván gel z aloe po dobu 3 měsíců. Výsledkem bylo významné snížení hladiny cholesterolu, celkového obsahu tuků a triglyceridů v krevním séru. Pacienti, kteří měli navíc i cukrovku, vykazovali na lačno i po jídle sníženou hladinu glukózy v krvi.
Šťáva z Aloe Vera v prémiové kvalitě má jemnou chuť bez výrazného aroma. Vyniká svými pozitivními účinky na lidský organismus. Aloe Vera pomáhá udržovat normální hladinu cukru v krvi a přispívá k správné funkci trávicího systému. Šťávu z Aloe Vera ocení také ženy, neboť Aloe Vera přispívá k udržení komfortu před menstruací i při menstruaci.
Aloe Vera je významný antioxidant. Podílí se na udržení přirozené obranyschopnosti a detoxikuje organismus. V neposlední řadě také udržuje normální stav pokožky a pomáhá bojovat s únavou a napětím.
Složení: 97% šťáva z Aloe Vera (Barbadensis Miler), kyselina citrónová, benzoan sodný, sorban draselný
Aloe-emodin, látka obsažená v malém množství v listech aloe pravé, byl zkoumán jako látka s potenciálně protirakovinným působením. Bylo zjištěno, že tato látka působí cytotoxicky proti některým typům nádorů včetně leukemických, zatímco normální buňky nepoškozuje. Dalšími látkami zkoumanými v souvislosti s protirakovinným působením jsou lektiny. Bylo zjištěno, že lektinová frakce z čerstvé aloe podporuje růst (proliferaci) normálních buněk, zatímco nádorových ne.
Extrakt z gelu z aloe pravé, označovaný jako acemanan hydrogel, má využití v zubním lékařství. Urychluje hojení po extrakci zubu, hojí afty, redukuje množství zubního plaku, tlumí zánět dásní a zánětlivé onemocnění známé jako lichen planus aj. Na rozdíl od jiných používaných prostředků nemá nepříjemnou chuť a nepálí v ráně.
Toxické účinky a možnost akutního předávkování byly zjištěny pouze u latexu. Mezi hlavní příznaky náleží zejména prudký a silný průjem se všemi průvodními jevy, mezi něž patří především ztráta tekutin a draslíku a nerovnováha elektrolytů. Kontraindikace vnitřního podávání jsou podobné jako u jiných přípravků s kontaktním projímavým účinkem, jako je např. sena (Senna) nebo krušina olšová. Latex by neměl být podáván pacientům se zánětlivým onemocněním trávicího traktu, zúžením a neprůchodností střev, s křečemi, kolikou, krvácejícími hemoroidy, zánětem ledvin a nediagnostikovanými trávicími potížemi. Vnitřní podávání není doporučeno těhotným a kojícím ženám a dětem do 10 let věku. Užívání projímadel tohoto typu delší než 2 týdny vyžaduje lékařský dohled. Možné vedlejší účinky použití latexu jako projímadla zahrnují zejména břišní bolesti a křeče. V souvislosti s deriváty antrachinonu je zmiňován fakt, že některé z látek na této bázi jsou karcinogenní. V roce 2013 byla zveřejněna studie na potkanech, prokazující při dlouhodobém podávání surové (neodbarvené, tedy obsahující antrachinony) šťávy z listů aloe pravé rakovinotvornou aktivitu v oblasti tlustého střeva.
Gel z aloe pravé byl při testování na akutní toxicitu shledán netoxickým. Jeho vnější aplikace je možná podle potřeby i vícekrát denně a bez omezení. Byly zaznamenány řídké případy kontaktní dermatitidy, dále erythrema nebo fotosensitivita po vnější aplikaci gelu.
Při domácí přípravě a užívání prostředků z aloe je třeba použít skutečně druh aloe pravá, neboť některé příbuzné druhy jsou jedovaté.[9] K získání gelu k vnější aplikaci se též používá druh aloe stromovitá (Aloe arborescens), který se často pěstuje jako pokojová rostlina. Účinek je obdobný jako u aloe pravé.